Sdělování informací o platu je v mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje, stále tabu. Malá sonda do finančních situací českých komunálních politiků, kterou jsme v posledních měsících v rámci školního projektu v několika českých městech vyslali, mnohdy tvrdě narazila. Není žádnou novinkou, že lidé veřejně činní musí počítat se zvýšeným zájmem o své soukromí a taktéž se připravit na to, že se budou muset snažit otevřeně vyjít vstříc všem dotazům. I to je totiž součástí jejich práce. Z našeho výzkumu ale vyplývá jedna zajímavost, a to, že osoba veřejně činná je jakýmsi živočišným druhem, který se zrodí v momentě svého zvolení, nebo jako pták fénix z popela v případě svého znovuzvolení. Období před výhrou a po pomyslné prohře, či dobrovolném odchodu se do jeho politického života nepočítá.
Je dotaz „Kolik berete?“ určený politikovi zásahem do soukromí? Není, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé mají politikové ze zákona povinnost takový údaj sdělit. A zadruhé – tedy v případě, že pracujeme, vyděláváme, a jsme tak plátci daní – jsme to my, kdo financuje jejich platy. Je proto zvláštní, že mnoho z nich se odpovědi vyhýbalo, i když samozřejmě věděli, že nakonec budou muset s informacemi ven. Některé reakce lze přirovnat k roztomilým rodičovským pohrůžkám zvědavému a netaktnímu novináři, který strká nos tam, kam nemá. Tak jako to udělala například Jiřina Galušková, místostarostka města Uherský Ostroh. Poučila nás, že „o svých příjmech se baví pouze ve své rodině“ a nezdráhala se sdělit, že „je neprobírá ani se svými přáteli.“ Zná totiž dokonce i manžele, kteří neví jeden o druhém, kolik vydělávají… Dalibor Hrabec, náměstek primátora na frýdecko-místeckém magistrátu, zase projevil lítost nad tím, že se zajímáme zrovna a jen o jeho plat, protože „důvody pro politickou angažovanost vidíme denně kolem nás a jsou opravdu jiné…“
Malá prověrka ale neuškodí: Zaprvé jsme chtěli vědět, kolik peněz měsíčně, včetně všech odměn a náhrad, pobírají uvolnění členové městských zastupitelstev a zadruhé nás zajímal jejich plat před vstupem do politiky. Docela jednoduchý příklad, který snad vyřešili všichni dotazovaní. Zajímalo nás, kolik z nich si přilepšilo a zda se tak stávají na svém postu finančně závislými.
A teď složitější dilema: Jak je to s otázkou „Kolik jste bral předtím?“ určenou politikovi? Měl by odpovědět, nebo je to, jak jsme psali výše, zcela mimo zájem jeho „živočišného druhu“? Jistě nejde o standardní dotaz. Tato citlivá informace může být kdykoli použita proti němu. Pokud vydělával o hodně více, stává se jeho vstup do politiky podezřelým a nejiné je to i v případě, že vydělával částku značně nižší. Pro oba případy musí mít dobrou obhajobu. Jde ale o kontrolu čistoty jeho úmyslů, a proto je vždy v jeho zájmu odpovědět. Mlčení často vzbuzuje další otázky a nechat dotaz „vyhnít“ může být nebezpečnější než hned vyrukovat třeba i s nepříjemnou skutečností. Zvláště v kontextu našeho šetření se jeví otázka jako opodstatněná. To, že se někteří komunální politikové zdráhali odpovědět nebo se vyhýbali konkrétnímu údaji může souviset také s pocitem větší anonymity ve srovnání s politiky z vyšších politických pater, a tedy neochotou sdělovat informace ze svého soukromí.
Ze sondy podniknuté v městech Bílovec, Dvorce, Frýdek-Místek, Jeseník, Jevíčko, Starý Hrozenkov a Uherský Ostroh vyplývá následující: Dva z uvolněných členů svou finanční situaci s příchodem do politiky zřejmě příliš nezměnili, tedy tvrdí, že v současné době vydělávají měsíčně obdobnou sumu jako předtím. Tři uvolnění členové přiznali, že oproti předchozímu zaměstnání pobírají vyšší plat a čtyři uvolnění členové naopak menší. Někteří neměli stálý příjem, a nebyli tak schopni svou situaci porovnat s předchozí.
Největší dosažené rozdíly v současném a předchozím platu mají starostové města Dvorce, Jeseník a Jevíčko. Olga Vojáčková, která stojí v čele obce Dvorce si přilepšila ve své funkci zhruba o dvacet čtyři tisíc korun. Před kandidaturou a následným vítězstvím pracovala jako ekonomka v mateřské škole s příjmem něco málo pod sedmnáct tisíc korun. Roman Müler, hlava ani ne tří tisícového města Jevíčko, pobírá ve své funkci přibližně o dvacet tisíc více než když byl zaměstnancem firmy VHOS, a. s. jako vedoucí Útvaru řízení lidských zdrojů. Informaci o platu před vstupem do politiky odmítl vydat, ale podařilo se nám ji vystopovat jinou cestou. Naopak ochotně se svěřil Libor Halas, starosta Jeseníku, který si ve svém finančním ohodnocení výrazně pohoršil. Jako zaměstnanec v bankovním sektoru nejdříve sdělil, že vynášení těchto informací si vzhledem k typu zaměstnání nemůže dovolit, pak ale docela přesně svěřil částku, která se objevovala na jeho výplatní pásce v roce 2008, kdy odešel do politiky. Jako ředitel mikroregionu v Komerční bance se staral o nejlepší klientelu pobočkové sítě a dosahoval základního platu 67 tisíc korun hrubého, přičemž dalších 20 až 30 procent platu tvořily pohyblivé složky.
Zvláštním případem je Milan Vaculík, starosta malé tisícové obce Starý Hrozenkov, který vykonává svou funkci již od roku 1990, tedy páté volební období. Jeho původní povolání je zednický mistr. Když nastupoval do úřadu, čekala ho výplata 3 300 korun, která byla oproti jeho předchozí hrubé mzdě o 700 korun nižší. Dnes pobírá kolem 38 tisíc korun. V případě, že je politik tak dlouho veřejně činný, nelze jeho situaci dost dobře analyzovat. Nemůžeme s jistotou říct, že by jako zedník nebyl schopen takové částky dosáhnout, protože plat v tomto odvětví se odvíjí od množství zakázek a jiných faktorů jako jsou sezonní práce, místo výkonu apod.
Kromě tří výše zmíněných uvolněných členů, u nichž byly zjištěny velké rozdíly ve sledovaných částkách šlo většinou o částky do deseti tisíc. Svou roli ale často hraje i zacházení s hrubou a čistou podobou mzdy nebo započítávání všech odměn, což nebylo vždy řečeno úplně transparentně. Všechny položky se navíc často nedají přesně měřit a převést do hodnoty peněz. Třeba na takové zaměstnanecké výhody už jsou naše čísla krátká. V případě, že si někdo zvykne například na to, že má k dispozici auto s řidičem nebo že ho lidé zasypávají malými neškodnými službičkami, protože chtějí mít komunálního politika v přízni, může se dostat do kruhu závislosti na postu, aniž by pobíral výrazně vyšší plat než v předchozím zaměstnání.
Podíváme-li se na tuto problematiku poněkud obšírněji, dostaneme se přes celé století zpátky až k počátkům sociologie. Max Weber přivedl na svět teorii o legitimitě politické moci a s ní i teorii o klasifikaci politiků. Kromě příležitostných politiků, za které považoval všechny lidi s volebním právem, jenž využijí svoji příležitost a jdou k volbám, popsal také skupinu politiků z povolání. Zde patří dvě subkategorie veřejně činných, a to ti, kteří žijí buď „pro politiku“, nebo „z politiky“. V nedávné době se o život „pro politiku“ pokoušel například podnikatel Vít Bárta, později vystoupil s úmysly „světce“ jeden z nejbohatších Čechů Andrej Babiš, který sice nehlásal vstup do politiky jako takový, ale toužil po občanské iniciativě, která by byla solidní opozicí zkorumpovaným státníkům. Jak to dopadlo s Vítem Bártou, je obecně známá věc. Ukázalo se, že jeho úmysly byly naprosto opačné, než hlásal a nyní je vyšetřován pro úplatky a podezření z ambic propojit vlastní obchod s politickými strukturami. O jeho vině pochybuje málokdo. Andrej Babiš založil ANO 2011, takzvanou Akci nespokojených občanů, která v současné době, avšak už bez počátečního velkého zájmu médií, funguje. Jestli je toto správná cesta pro lidi, kteří chtějí dělat politiku nezištně se nejspíše ještě uvidí. Pro ostatní zůstává politika tak jako tak zdrojem příjmů a každodenního chleba.